Genetika - malé nahlédnutí do skutečné vědy

    Pokud se zeptáte: „Kdo byl zakladatelem genetiky?“, odpoví Vám převážná většina dotázaných: „Asi Darwin“, zbytek si vzpomene na Mendela.

   Darwin se snažil popsat soupeření mezi jednotlivými živoucími systémy za opanování lepších životních podmínek, získání lepší stravy a její dokonalejší využití. Snažil se osvětlit svou teorii, že nejlepší vyhrává – přežívá a posouvá se dál ve vývoji - nazval tento jev "evolucí druhů".

   Mendel formuloval zákony dědičnosti, definoval jací se narodí potomci, z konkrétně vybraných rodičů. Zde je nutné sledovat obě spojené rodové linie a jejich vlohy. Uspořádal možnosti kombinací do vzorců a přehledných tabulek, ze kterých čerpáme do dnes. 

   Aby byl organizmus úspěšný, musí mít tyto základní předpoklady:

  • umět zákódovat prospěšné a identické vlastnosti, získané generacemi před ním;
  • jeho buňky musí improvizovat, proměňovat se a pamatovat si (tzv. mutovat);
  • ve skupině vybírá přirozenou selekci toho nejsilnějšího - nejpřizpůsobivějšího;

   Pro chovatele, zabývajícího se genetikou, je důležité zaměření na plemeno, jeho původ, znaky a reprodukci. Dlouhodobé zkoumání a šlechtění jednotlivých plemen si vyžádalo  potřebu stanovení standardů.

   Chceme-li začít s cíleným šlechtěním a využívat genetiku, nestačí mít pouze kočku,  ale musíme znát její příbuzné, kteří mají geneticky jednoho, společného předka. Cíleným množením jedinců z vlastní rodové linie, můžeme vzájemným přikřižováním příbuzných zvířat vylepšovat jejich standard.

   Můžeme spářit chovné jedince tzv. úzkou pokrevní plemenitbou, tj. sourozence mezi sebou, nebo rodiče s dětmi. Tohoto záměru můžeme využít, pokud chceme fixovat určitý znak. Vždy bychom měli náš záměr prokonzultovat s poradce chovu daného plemene.

   Více se využívá blízká a vzdálená plemenitba. Blízká je, když páříme polosourozence nebo sourozence rodičů s jejich dětmi (např. tetu se synovcem).

   Vzdálená plemenitba využívá jedinců z jiných nepříbuzných rodových linií. Můžeme sem však zařadit i tzv. experimentální plemenitbu, jedná se o přikřížení jedince jiného plemene. To však pouze v případě, že jde o plemeno, které se podílelo na vyšlechtění našeho plemene (např. barmská – burmilla, nebo burmilla – perská činčila). Tento druh přikřižování jinými plemeny volíme hlavně z důvodů snížení koeficientu inbreedingové deprese.

    Za vším stojí nukleové kyseliny, které obsahují genetickou informaci. Tato jedinečná kombinace je uložena v deoxyribonukleové kyselině, která se nachází v chromozomech buněčného jádra. Tam se tato informace dále a opakovaně dělí. Někdy se stane, že řetězce buněk zmutují (změní se), to vede ke změně chromozomů. Může se i stát, že proběhlá změna genetickou informaci ztratí (vymaže).

   Za vznik nového jedince vděčíme splynutí spermie s vajíčkem. Oba tyto životodárné mobiliáře obsahují poloviční počet chromozomů rodičů. Tím se kombinují a utváří fyzické i psychické předpoklady budoucího jedince. Tyto vlastnosti nesou právě chromozomy, které se spojily a daly vzniknout novému a jedinečnému tvoru. Geny jsou jednotky dědičnosti. Každý z genů může nést více znaků, nebo zase naopak, více genů nese a upevní jeden znak. Proč tomu tak je? Geny nesou vlohy rodičů, každý gen vlastní dvě vlohy (alely). Vlohy se váží do dvojic. Každý nový tvor dostane v jednom genu "do vínku" (např. pro typ srsti, nebo barvu očí...), jednu alelu od matky a druhou od otce. Alely nesou stejné nebo nestejné vlastnosti genů. Jejich spárováním je určena vloha budoucího jedince. U sledovaných jedinců zapisujeme tyto vlohy takto:

  • dominantní, tj. převládající vloha, zaznamenáme velkým písmenem (A);
  • recesivní, tj. slabá ustupující vloha, zapisujeme malý písmenem (a);
  • divoká, tj. wilde type - varianta vyskytující se v přírodě, se označuje (+); 

    Souhrn dědičných znaků nazýváme genotypem a můžeme jej částečně vyčíst z rodokmenu zvířete. Ve skutečnosti to lze však velmi ztěžka, neboť na opravdu podrobnou analýzu bychom museli mít zápisy všech námi požadovaných znaků, od všech předků zvířete a nejen jejich barevné variety, které rodokmeny uvádějí. Navíc pouze čtyři generace zpět, které rodokmen uvádí, je z hlediska výzkumu velmi malý vzorek skupiny, u které bychom chtěli sledovat pro nás zajímavé znaky.

   Odrazem těchto znaků je i zevní podoba zvířete a tu nazýváme fenotyp. Konečné vzezření  jedince je tedy ovlivněno nejen genotypem, ale i prostředím, ve kterém jedinec žije, např. stravou, kondicí, životními podmínkami...

 

Dědičnost – co to je?

   Dědičnost je vlastnost živých organizmů, která přenáší určité znaky z generace rodičů na generaci potomků.

  • vertikální přenos – přenos z generace na generaci, shora – dolů, jako v rodokmenu;
  • horizontální přenos – přenos mezi jedinci jedné generace (známé jako buněčné dělení);

   Víme tedy, že u každého potomka se gen skládá ze dvou rodičovských alel, jedné od matky a druhé od otce. Přenos alel podléhá základním pravidlům kombinatoriky. Díky Mendelovi, který dědičnost shrnul do tří zákonů a vymyslel tzv. kombinační čtverce, můžeme říci, jaká koťátka se nám s největší pravděpodobností narodí.

 

Vztahy mezi alelami stejného genu

   V každé buňce existují dvě alely pro příslušný gen. Pokud jsou obě vlohy stejné, označujeme takového jedince jako homozygotního (AA, aa). Pokud má jedinec alely různé, je heterozygotní (Aa).

  • plná dominance - dominantní alely (A) potlačují vliv recesivních alel (a);  
  • neúplná dominance – dominantní alela nepotlačí úplně recesivní alelu a vliv recesivní alely se projeví;
  • kodominance – obě přítomné alely se naplno projeví a navzájem se neovlivňují;
  • superdominance – heterozygot (Aa) vykazuje silnější formu znaku, než oba typy homozygotů (AA, aa);
  • komplementarita – musí být přítomna alespoň jedna dominantní alela od každého z obou rodičovských genů (jedinci typu AaBb, AABb, AaBB, AABB);
  • epistáze – jeden gen je přímo nadřazený druhému genu a plně ovlivňuje jeho projev;
  • recesivní epistáze – recesivně homozygotní kombinace nadřazeného genu potlačí projev genu podřazeného;
  • dominantní epistáze – je to podobné, nadřazený gen potlačuje projev podřazeného genu, ale pouze v případě, že je přítomna alespoň jedna jeho dominantní alela;

 

Barvy srsti a její pigmentace

   Původní zbarvení srsti koček bylo barevně pruhované - agouti typ. Víme, že tyto kombinace barev, pruhů, teček apod. působí v přírodě jako mimikry. První mutací, která změnila zbarvení chlupu a odstranila, či omezila vzor, bylo nejpravděpodobněji černé zbarvení. Usuzujeme tak proto, že i v přírodě se vyskytují divoké, černě zbarvené kočkovité šelmy (jaguár, levhart). Dalšími mutacemi jsou barvy červená a bílá, nebo zředění těchto barev. Tento malý počet genetických variací tvoří svou vzájemnou kombinací všechny současné a nám známé barvy koček.

   Kočky s jednotným zbarvením – neagouti typ – se nazývají jednobarevné nebo plně zbarvené. Jednobarevná srst je recesivní. Kočka tedy musí mít dva neagouti geny, aby pozbyla „pravého originálního žíhání“.

 

Alely určující barvy srsti u koček

  • A         agouti - pigment po celé délce chlupů (šedé zbarvení – náznaky žíhání)
  • a          non-agouti (bez žíhání)
  • B         černé zbarvení
  • b          čokoládové nebo hnědé zbarvení
  • b´        skořicové nebo světle hnědé zbarvení
  • C          tělo je celé rovnoměrně zbarveno
  • cb         barmské zbarvení – ředění (trup je světlejší)
  • cs         siamské zbarvení (výrazně tmavé končetiny, ocas, maska, uši)
  • ca         albíni s modrýma očima (semialbinismus)
  • c          albíni (sítnice je červená)
  • D         plná intenzita, tmavá, sytá pigmentace srsti
  • d          ředěná pigmentace zesvětlující původní barvu (černá na modrou)
  • I           stříbrné – kouřové zbarvení (inhibitor - pigment srsti chybí směrem ke kůži)
  • i           normální zbarvení (chlupy plně zbarvené od špičky až ke kořínkům)
  • S         bílá skvrnitost
  • s          jednotné zabarvení bez přítomnosti bílé
  • Ta        habešské zbarvení – ticking – tělo bez kresby (chlupy jsou příčně pruhované)
  • T         pruhování, žíhání, tygrování
  • Tb        mramorování, všechny kočky mají vlohu žíhání, záleží na alele a, zda se projeví
  • W        převažuje bílé zbarvení v kombinaci se všemi barvami
  • w         zbarvení bez přítomnosti bílé - bílý pigment chybí
  • O         původní zbarvení je červené (v závislosti na pohlaví)
  • o          melanismus bez červené barvy (některé běžné barvy)

 

   Pro příklad ještě uvádím zjednodušeně vzájemné ovlivňování vloh (dominantní versus recesivní) a jejich vliv na genotyp jedince. Pokud se má projevit recesivní vloha, musí jí nést oba rodiče:

 

BARVY … dominantní - recesivní

  • plná pigmentace - ředění (barmské, siamské, tonkinské)
  • černá - modrá
  • černá - čokoládová
  • červená - krémová
  • čokoládová - lilová
  • čokoládová – skořicová
  • skořicová - plavá
  • bílé skvrny - kompletní zbarvení
  • bílá – všechny plné barvy

 

SRST … dominantní - recesivní

  • krátké chlupy - dlouhé chlupy
  • normální osrstění - bezsrstost
  • normální osrstění - zvlněná srst
  • drátovitá srst - normální osrstění
  • zvlněná srst -   normální osrstění

 

FYZICKÉ ZNAKY … dominantní - recesivní

  • sklopené uši -   vzpřímené uši
  • krátké nohy - normální nohy
  • zkrácený, chybějící ocas – normální délka ocasu
  • normální délka ocasu - silně zkrácený ocas 

 

Mendlovy zákony

I. zákon - uniformita generace F1 (1. filiární generace potomků)

křížení dvou homozygotů (jejich gen má dvě stejné alely - AA nebo aa) vznikají potomci genotypově i fenotypově jednotní, tzn. že vzniká generace jednotných hybridů – heterozygotů se stejným genotypem (Aa) i fenotypem;

potomci homozygotních rodičů:        AA + aa = Aa, Aa, Aa, Aa  

 

II. zákon - náhodné štěpení genů

křížení dvou heterozygotů (Aa) může být předána, se stejnou pravděpodobností, potomkovi každá ze dvou alel (dominantní i recesivní), dochází tedy ke genotypovému i fenotypovému štěpení. Výsledná genotypová kombinace potomka je (1:2:1):

  • 25% homozygotně dominantní jedinec;
  • 50% heterozygot;
  • 25% homozygotně recesivní jedinec;

následná generace heterozygotních rodičů:       Aa + Aa = AA, Aa, Aa, aa  

  • při úplné dominanci je fenotypový štěpný poměr  3:1
  • při neúplné dominanci je fenotypový štěpný poměr  1:2:1

 

III. zákon - nezávislá kombinovatelnost alel

zkoumáme-li dvě alely současně, dochází k pravidelnému štěpení. Máme-li dva hybridy AaBb, každý z nich může tvořit 4 různé gamety (AB, Ab, aB, ab), při vzájemném křížení těchto gamet vzniká 16 různých zygotických kombinací. Některé z nich se opakují (jsou stejné), takže nakonec máme pouze devět různých genotypů v poměru 1:2:1:2:4:2:1:2:1

 Rozdělení genotypů a jejich kombinace:

                                             AB             Ab             aB                 ab

               AB                        AABB         AABb         AaBB           AaBb               

               Ab                        AABb           AAbb        AaBb           Aabb 

               aB                        AaBB          AaBb          aaBB            aaBb     

               ab                        AaBb           Aabb           aaBb            aabb 

 

     

Fenotypový stěpný poměr je 9:3:3:1, ale to platí pouze, když je genová vazba tak slabá, že nebrání volné kombinovatelnosti alel;

Rozdělení fenotypů a jejich kombinace:

                                             AB             Ab             aB              ab

               AB                        AABB         AABb        AaBB          AaBb                         

               Ab                        AABb         AAbb         AaBb          Aabb

               aB                        AaBB          AaBb         aaBB           aaBb        

               ab                        AaBb          Aabb          aaBb           aabb 

 

 

Gonosomální dědičnost – co to je?

   Znaky této dědičnosti jsou uloženy na pohlavních chromozomech. Jsou to znaky určující pohlaví, jiné dědičné znaky nebo i nemoci. Kombinují chromozomy X a Y. Nás zajímá pouze savčí typ (drosophila):

  • samčí pohlaví XY – samčí gameta nese chromozom X nebo Y
  • samičí pohlaví XX – samičí gameta nese vždy jen chromozom X

   Přenos nemocí, nebo jiných znaků, na další generaci podmiňuje přítomnost recesivní alely z chromozomu X.

příklad: X (zdravá alela) +  x (zmutovaná alela):    

  • samec – XY zdravý
  • samec – xY genetická vada (zmutovaný gen)
  • samice – XX zdravá
  • samice – Xx zdravá, ale přenáší mutaci genu
  • samice – xx genetická vada (zmutovaný gen)

 

Genetické vady

    Genetické vady, jinak řečeno odchylky, jsou pro šlechtitele buďto žádoucí, nebo nežádoucí. Dožádoucích můžeme zařadit cíle šlechtitele. Mezi ně patří např. bezocasost, určité anomálie kostí, bezsrstnost, kudrnatost, klapouchost, či ohnutí uší jako mají američtí curlové… Tyto genetické vady (mutace buněk) byly využity jako žádoucí a cílené. Výběr a křížení jedinců  s určitou genetickou vadou, nahrazuje přírodní genetickou selekci. Je to snaha o ustálení tvaru a vnějších znaků plemene, které budou odpovídat nejblíže stanovenému standardu.

   Z etického hlediska, by neměla být snaha o genetickou změnu na úkor fyzického zdraví, nebo schopnosti přežití, šlechtěných zvířat.

   Narušující genetické vady,  jsou vady, které výrazně snižují kvalitu života chovaného zvířete. Lze je odstranit částečně, nebo úplně chirurgickým zákrokem. Některé lehké narušující vady lze léčit i neinvazivně. Pokud bychom je nekorigovali, nevedly by sice ke smrti kočky, ale kvalita žití zvířete, by byla velmi narušena, např. chronickou bolestí,  poruchou pohybového aparátu, ztíženým dýcháním apod.

   Nežádoucí genetické vlohy způsobují těžké poškození plodů, jejich neschopnost přežití, nebo hynutí embryí již v děloze. Zvířata s nežádoucími vadami, i kdyby mohla žít po porodu bez následných problémů, musíme bezpodmínečně vyloučit z další plemenitby.

  • nežádoucí odchylky tvarové - rozštěpy patra, měkká čela, plochý hrudníček u koťat, kloubní poruchy, bezocasost atd.
  • nežádoucí odchylky funkční - porfyrie, psychické odchylky od normálu, srdeční vady,  nedostatečnosti vnitřních orgánů, vady smyslových orgánů, hluchota, motorické, neurologické a nervové poruchy…
  • nežádoucí odchylky kosmetické – zálomek na ocase, pupeční kýla, šilhání, špatný skus, víceprstost, vady srsti apod.

  

Geneticky podmíněné choroby a vady

  • Bezocasost –  manx, homozygoti hynou před porodem
  • Hypertrofická kardiomyopatie – homozygoti se rodí mrtví
  • Rozštěpy patra, pysku, hlavy, dutiny břišní nebo hrudní – neživotné (letální)
  • Gangliosidósa (GM2) – korat, barmy, nemoc nervového aparátu, projevy třesu a neschopnost pohybu
  • Syndrom plochého hrudníku – bolesti, dýchací potíže, nestandardně vyvinuty orgány
  • PKD – perské a exotické kočky, polycystická choroba ledvin, pomalu se zhoršující
  • Meningoencefalokele – lila barva bez agouti faktoru, velmi drobná koťata, měkká hlava a čelo, třepání hlavou a neschopnost pohybu se projeví po několika týdnech
  • Amyloidóza ledvin – habešanky, siamky a orientálky, dědičná choroba usazování bílkovinných vláken v různých orgánech, nejčastěji v ledvinách
  • Chediak Higashi syndrom – modřekouřové peršanky, zvýšená krvácivost, tvorba hematomů v podkoží, světloplachost
  • Katarakta – peršanky s brevnými odznaky, zákal čočky
  • Mumifikace rohovky – tmavé skvrny, chronický zánět a vředy na rohovce
  • Otok rohovky – zamlžení, celkové poškození tkáně
  • Progresivní atrofie sítnice – rozšířené pupily, opatrné a váhavé pohyby
  • Kožní astenie – křehkost kůže, časté tržné rány při minimálním poranění
  • Cukrovka – barmy, zhoršující se onemocnění metabolismu slinivky
  • Luxace čéšky – devon rex, zhoršující se onemocnění, bolesti, kulhání
  • Polydaktylie – víceprstost
  • Oligodaktylie – máloprstost
  • Stenóza pyloru – porucha nedostatečného vyprazdňování žaludku
  • Spasticita – devon rex, hlava vytočena vzhůru, vadné držení ramen a oblasti pánve
  • Roztažení končetin – přední noha (nebo obě) jsou abnormálně roztažené, koťata také často trpí absencí zubů, nebo mají dvojité drápky a abnormální polštářky tlapek
  • Oční dermoid – birmy, pigment nebo srst na spojivce, záněty, chronické dráždění
  • Epizodická slabost – barmy, přitažená hlava na hruď, kývání hlavy, vysoké zvedání končetin při chůzi, nejisté kroky, špatný odhad vzdálenosti při skocích
  • Močové kameny – zhoršující se onemocnění vylučování, bolesti
  • Slzení očí – chronická porucha, výtok, nedostatečně nebo špatně vyvinuta víčka, neprůchodnost slzných kanálků
  • Více ušních boltců – velmi zřídka, zvíře postižené touto poruchou má většinou ještě malé oči, vystouplé zuby a narušenou funkci mozku
  • Bezsrstost – sfinx, cílená mutace
  • Dysplazie kyčle – maini a peršanky, špatně vyvinuty kyčle, bolest, zánět, kulhání
  • Hydrocefalus – plemena s kulatou hlavou, vodnatelnost hlav, mozkomíšní mok se nekontrolovatelně zmnoží a utlačuje mozkovou parenchymu, tj. kanály a tkáň
  • Achondroplazie – munchkin, trpasličí vzrůst, zkrácené končetiny
  • Pupeční kýla – slabost svalstva břišní stěny v okolí pupíku
  • Defektní ocas – zálomky, uzlíky, předpoklad pro vady páteře a vnitřních orgánů, kočky trpí bolestmi, brání se pohybu a pro bolesti se navenek projevují agresivně
  • Hluchota – jedno nebo oboustranná, zhoršující se vada, vázaná na bílou barvu
  • Trpasličí vzrůst -  modrooké kočky, drobounký symetrický vzrůst
  • Kryptorchizmus – nesestouplá varlata, přenašečem vady genu je samice
  • Zkroucené uši – americký curl, cílená mutace, nemá vliv na sluch
  • Sklopení boltců – skotská klapouchá, doprovázeno zkrácením ocasu, otoky končetin
  • Šilhání – siamky, zhoršující se, vyjímečně se stářím upraví

 

   Ne všechna „nenormální“ koťátka, která se narodí, musí bezpodmínečně trpět genetickou vadou. Faktory pro poškození plodu a jeho vývoj jsou různé. V průběhu gravidity matky působí na plody v děloze i okolní podmínky, ve kterých matka žije. Mohou to být i takové drobnosti jako chlad, extrémní střídání teplot, omezený prostor (klec), stres, vliv chemických prostředků (nejčastěji těkavé látky, jako radon, étery, asfaltové výpary, chlor, CO2), zvýšená radioaktivita (radon, havárie elektrárny), nebo i podáváním nevhodné stravy, či léků.

   Instinkty matku – kočku – nutí takové "nenormální" mládě zavrhnou, dále o ně nepečovat. Ztrácela by totiž spoustu energie, kterou by mohla věnovat zdravým potomkům. Proto občas zaznamenáme, že matka stále stejné kotě vynáší z hnízda, nepečuje o ně a odmítá je krmit. Nyní je pouze na chovateli, zda chce takové kotě udržovat, nebo mu zkrátí utrpení a nechá jej humánně uspat. Umělé dopiplávání těchto koťátek  je velice náročné na psychiku chovatele a ve většině případů stejně končí jejich mortalitou.

   Problém je, pokud kočka opakovaně rodí vadná koťata. Pokud můžeme s jistotou vyloučit negativní vlivy okolí, tak bychom měli v první řadě zkusit změnit kocoura, otce koťat. Pokud by se situace opět opakovala i s jiným partnerem, jde o genetickou predispozici kočky a takovou  kočku musíme bezpodmínečně vyloučit z chovu.   

 

Plemena koček a náchylnost k určitým nemocem 

  • Perské a exotické kočky – deformace slzných kanálků, výtok z očí, zákaly oči, oční dermoid, záněty kůže, zúžení nosních otvorů, dušnost, náchylnost k rýmě, deformace čelistí, špatné postavení čelistí proti sobě, předkusy, špatný skus, ztížený příjem potravy, hydrocefalus, PKD (důležité zařadit do chovu pouze testované jedince s negativními výsledky), kožní plísně, polydaktylie na zadních končetinách, zálomky ocasu
  • Mainské kočky – dysplazie velkých kloubů, vadná stavba kostí,  poruchy šlach, kožní nemoci, maštění ocasu
  • Norské lesní kočky – poruchy pohybového aparátu, nemoci kůže
  • Ragdol – nejčastěji estetické vady, hypertrofická kardiomyopatie
  • Birmy – pupeční kýla, vady hrudníku, tendence k trpasličímu vzrůstu
  • Sibiřské kočky – agresivita, stresová onemocnění
  • Turecká angora – toleruje pouze majitele, náladovost, svéhlavost, občasná agresivita a hluchota bílých angor
  • Turecká van – občas snížený apetit, odolné
  • Habešské a somálské kočky – amyloidóza, atrofie sítnice, oligodaktylie
  • Bengálské kočky – zatím bez sklonu k specifickým nemocem
  • Barmy a burmilly - vyjímečně rozštěpy, zálomky, poruchy imunity
  • Britské kočky – obezita, selhávání ledvin, urologický syndrom, agresivita
  • Kartouzské kočky – monodietní (obliba pouze jedné potravy), močové kameny, selhávání ledvin
  • Cornishres a devonrex – křehkost chlupů, línání včetně kořínků, kondiční bezsrtost, holá místa vylizováním, nervové poruchy, luxace čéšky, spasticita, nesnášenlivost sedativ a ketaminu
  • Korat – gangliozidóza
  • Manx – zdraví jsou pouze heterozygoti s ocasem, heterozygoti bez ocasu mají orgánová poškození a homozygoti se buď nenarodí, nebo se rodí mrtví
  • Egyptská mau, ocicat, japonský bobtail, evropská kočka – bez specifických poruch
  • Ruská modrá – citlivost na vlivy v době gravidity
  • Sphynx – zvýšená tvorba ušního mazu a akné
  • Siamky, orientálky, jávanky a balinésky – hlučnost, rozežranost, šilhavost, defekty hrudníku, alergie, zažívací potíže, záněty střev, žerou vlnu
  • Skotská klapouchá – defekty kostí, vady pohybového aparátu, bolesti, otoky

 

   Nelze však říci, které plemeno je zdravější, nebo které trpí více chorobami. Plemena stvořená cílenou plemenitbou si mohou nést rizikové genetické předpoklady. Každý jedinec je vybaven, díky získaným vlohám od rodičů, svou vlastní výbavou i odolností.

   S domácí venkovskou kočkou nechodí její majitelé často k veterináři, takže statisticky zpracovaných onemocnění tohoto plemene je málo. Nemůžeme tedy tvrdit, zda mají, či nemají předpoklady k určitým nemocem.  To samé platí i u velmi mladých plemen ušlechtilých koček. Ta jsou známa tak krátce, že ještě nejsou vysledovány jejich typické choroby. Můžeme pouze předpokládat onemocnění, kterými trpěla plemena z nichž bylo dané vyšlechtěno.

   Možná jste se nyní "trochu" vylekali, že si není možné vybrat plemeno bez rizika. Tak to bohužel je, proto záleží na tom, abyste si vybrali kočku u odpovědného chovatele, který testuje svůj chov nejen na běžné infekční nemoci, ale zvláště na genetické vady. Od takového si kotě, kočku nebo kocoura bez bázně kupte, riziko bude zminimalizováno. Budete mít velikou naději, že k veterináři budete chodit sice pravidelně – ale pouze jednou ročně - na vakcinaci (ta je u ušlechtilých koček povinná).

   Skutečně asi netřeba napsat více, abyste dostali všeobecný náhled na genetiku. Genetika - věda je! Pokud se chcete šlechtěním plemen zabývat skutečně a odborně. Nezbývá Vám nic jiného, než studovat odbornou literaturu, vysokoškolská skripta ap.  

   Přeji hodně zdaru a nekonečné množství báječných zážitků s Vašimi miláčky

                                                                                                                        Broňa Vodolanová                           

informace byly čerpány:

  • MVDr. Květoslava Mahelková - Zvěrolékař pro kočku
  • webový portál genetika-biologie.cz
  • bakalářská práce Lucie Chaloupkové 2006 na téma "Genetika pigmentace domácích zvířat"